SEBEVRAŽDA Mé tělo nosí život, hýbe se a dýchá. A čím je pro mě bytí, co nám život chystá? Jediná je božská, ta brána ke svobodě, Snad už stokrát jsem ji v duchu prožil, Skutečná čeká na mne. Kde je pomoc přátel, nebo té, co líbá? Věříš v zapomnění, život dál utíká. To není ve vaší moci, smrt si nás vybírá, Tak co je sebevražda, to kouzlo, které dýchá? Majetek, co zůstal, bude rozebraný, Nikdo z pozůstalých, nebude potěšený. To proto já žiju, božská sebevražda, Má podobu krásky, která líbá mě a laská. Magicky přitahuje, prosí, škemrá, žádá. Ona prý je zázrak a nad ní není žádná. Já však uvěřit jí nechci, jsem přece k životu stvořen, Tak kdo jí odežene, tu myšlenku s provazem? Je těžké se jí bránit, a těžce využívá to, Co nám život schystal a co karta říká. Sebevražda čeká, na tvou slabou chvíli, Pak si pozdě uvědomíš, že ses asi zmýlil.
[BACK]